Jak fungují lidské oči

Oční bulva a její struktura

Oční bulva je oboustranný kulovitý orgán, který drží pohromadě celou strukturu, která nám umožňuje vidět.

Když se zadíváme na nějaký předmět, odrazí se od něj světelné vlny, které pak cestují přes rohovku do vnitřku oka. Rohovka je čirá kupolovitá vrstva na přední části oka.

Rohovka vypadá jako jednolitá průhledná membrána, ale ve skutečnosti ji tvoří pět vrstev rohovkové tkáně, z nichž každá má vlastní funkci.

Epitel je tenká svrchní vrstva rychle rostoucích a snadno obnovitelných buněk. Jejím úkolem je působit jako bariéra, která chrání rohovku před potrháním a bakteriemi.
Bowmanova vrstva se skládá z nepravidelně uspořádaných kolagenových vláken (kolagen je speciální bílkovina, z níž máme postavené třeba klouby a vazivoví tkáně). Je silná 8 až 14 mikronů (mikron = mikrometr, tedy jedna miliontina metru) a chrání rohovkovou stromu.
Stroma je průhledná střední vrstva. Tvoří ji specializované buňky potřebné k udržení čistoty a zakřivení rohovky.
Descementova membrána je tenká vrstva, která slouží jako základní membrána rohovkového endotelu.
Endotel je jednoduchá vrstva buněk udržující správnou rovnováhu tekutin, díky které je rohovka průhledná.

Cesta světla okem

Poté, co světelné vlny projdou rohovkou, pokračují do tekutiny, které říkáme komorová voda. Tato tekutina cirkuluje přední částí oka a udržuje vnitřní tlak.

Světelné vlny se ohýbají a lámou při průchodu další částí oka. Tou je duhovka, barevná membrána ve tvaru prstence. Dává našim očím jejich jedinečnou barvu.

Duhovka má ve svém středu tmavý kruhový otvor, který se nazývá zornice. Zornice umí měnit svůj tvar. Pomocí stahování a roztahování řídí to, kolik světla vstoupí do oka, podobně jako u čočky fotoaparátu. Tento proces se jmenuje zornicový světelný reflex.

Za zornicí se nachází průhledná struktura ve tvaru disku: čočka. Ta nám pomáhá zaostřit na různě vzdálené předměty tak, že automaticky uzpůsobuje svůj tvar podl toho, jestli se díváme na něco blízko nebo v dálce.

Čočka je obklopená svaly řasnatého tělíska. Ty drží čočku na místě, navíc hrají důležitou roli při vidění. Když světlo prochází přes čočku, čočka se stahuje nebo uvolňuje. Když se svaly řasnatého tělíska uvolní, zatáhnou za čočku, aby oko vidělo vzdálené předměty. Při jejich stažení naopak čočka zesílí, abychom viděli blízké předměty. Protože je přední část oka zakřivená, ohýbá světlo a vytváří obraz vzhůru nohama, až mozek si obraz obrátí správným směrem.

Po průchodu čočkou musí světelné vlny projít gelovitou tkání oční bulvy. Tu nazýváme sklivec. Tato gelovitá látka se skládá z 99 % z vody a naplňuje oční bulvu a udržuje její tvar. Paprsky přes sklivec prochází na sítnici umístěnou na zadní straně oka.

Sítnice a optický nerv

Sítnice je membrána citlivá na světlo a pokrývá zadní stranu oka. Skládá se z milionů nervových buněk nazývaných čípky a tyčinky. Ty se za okem spojují do jednoho velého optického nervu. Čípky se soustředí v makule, což je malá oblast na středu sítnice na zadní straně oka. Makula se stará o to, abychom viděli drobné detaily a barvy a také dokázali číst nebo rozpoznávat obličeje. Čípky jsou buňky zodpovědné za vidění během dne. Dělí se na tři typy, z nichž každý typ reaguje na jiné vlnové délky světla – červenou, zelenou a modrou (RGB). Když je světlo jasné, poskytují nám čípky jasné a ostré centrální vidění a umožňují rozpoznávat barvy a drobné detaily. Ve tmě čípky nefungují. Tyčinky se nachází na vnější straně makuly a sahají až za vnější okraj sítnice. Umožňují nám periferní vidění, můžeme díky nim rozpoznávat pohyb a vidět při tlumeném světle. Čípky a tyčinky v sítnici shromažďují světelné vlny a přeměňují je na elektrické impulsy.

Optický nerv pak vysílá impulsy do mozku, který je zpracovává a vytváří z nich obrazy, které vidíme. Dělá to od chvíle, kdy se probudíme a otevřeme oči, až do okamžiku, kdy je zase zavřeme a jdeme spát.