Co je barvoslepost?

Barvoslepost nebo nedostatek barevného vidění je stav, kdy lidé nevidí barvy normálním způsobem. To často zahrnuje i sníženou schopnost rozeznat rozdíl mezi určitými barvami. Obvykle je její příčina genetická a její výskyt je častější u mužů než u žen.

Sítnice v zadní části oka obsahuje dva typy buněk pro detekci světla: tyčinky pro detekci bílého světla a čípky pro detekci barevného světla. Část z nich slouží ke zpracování červeného světla, část  pro zelené světlo a část pro modré. Obraz, který dostává člověk s bezvadným zrakem je vždy sestaven z kombinací těchto tří barev. 

Pokud čípky pro detekci jedné nebo více barev chybí nebo nefungují správně, vede to k barvosleposti.

Jestli chcete vědět o lidském oku víc, přečtěte si náš článek o tom, jak funguje lidské oko. 

Druhy barvosleposti

Druhy barvosleposti lze rozlišovat podle toho, které čípky jsou poškozené nebo chybí. Pokud čípky pro detekci červeného světla nefungují správně nebo úplně chybí, nazývá se to protanopie nebo protanová barvoslepost. Stejná situace u čípků detekujících zelené světlo se označuje jako deuteranopie nebo deutanská barvoslepost. Protanopie a deuteranopie mají za následek červeno-zelenou barvoslepost (protože pokud nevidíte červenou nebo nevidíte zelenou, pak mezi nimi nemůžete rozlišovat).

Pokud nefungují správně nebo úplně chybí čípky pro detekci modrého světla, nazývá se tento stav tritanopie. To v praxi znamená, že nevidíte modrou, takže budete modro-žlutě barvoslepí. Někdy se to nesprávně označuje jako modro-zelená barvoslepost.

Nejběžnějším typem podle míry výskytu v populaci je červeno-zelená barvoslepost. Ta postihuje přibližně jednoho z dvanácti mužů a přibližně jednu z dvou set žen. S tímto typem barvosleposti má člověk potíže rozlišit červenou, žlutou a zelenou. Může si také plést červenou s černou nebo mít potíže s rozlišením různých odstínů fialové a modré.

Modro-žlutá barvoslepost je méně častá. Postihuje méně než 1 % mužů i žen. Modro-žlutá barvoslepost ztěžuje rozlišení modré a zelené a také žluté a červené. Odstíny modré vypadají zeleně nebo dokonce černě. Žlutá vypadá jako bílá, oranžová vypadá růžově a fialová vypadá jako červená.

A konečně, pokud chybí nebo jsou poškozené dva typy nebo všechny tři typy čípků, nebude člověk schopen rozlišit barvy vůbec. Jde o velmi vzácný jev, který se nazývá achromatopsie nebo monochromacie. Při totální barvosleposti uvidíte člověk vše v odstínech šedé.

Testování barvosleposti 

Existují jednoduché testy k ověření, zda trpíte částečnou či úplnou barvoslepostí. 

Nejznámější test barvosleposti se nazývá Ishihara. Jedná se o kruh vyplněný různobarevnými skvrnami. Ve skvrnách je vždy skryto číslo v různých barvách. Například může být číslo 3 vykresleno v různých odstínech zelených skvrn na pozadí různých odstínů červených skvrn. Pokud nejste barvoslepí, snadno uvidíte zelenou „3“ na červeném pozadí. Pokud byste trpěli 4 červeno-zelenou barvoslepostí, viděli byste jen spoustu skvrn bez zjevného vzoru.

Existují různé verze testu s různými barvami popředí a pozadí, které kontrolují různé typy barvosleposti.

Pro velmi malé děti, které ještě neumí číst čísla, lze test provést pomocí jednoduchých tvarů nebo je požádat, aby obkreslily cestu přes kruh skvrn.

Existují základní screeningové kontroly barvosleposti, které lze provést i online. Pokud však máte podezření, že vy nebo vaše dítě jste barvoslepí na základě testu barevného vidění online, měli byste si domluvit schůzku s očním lékařem, aby provedl test k ujištění, že jsou výsledky přesné.

Protože barvoslepost je obvykle genetická, je možné ji testovat i pomocí DNA. Je možné diagnostikovat barevnou slepotu u kojenců a batolat pomocí DNA ještě dříve, než začnou mluvit.

Barvoslepost je nesena na chromozomu X, proto je častější u mužů než u žen. Dítě narozené jako muž potřebuje zdědit pouze jeden chromozom X s nosným genem, aby bylo barvoslepé. Žena by však musela zdědit dva chromozomy X s nosným genem.

Život s barevnou slepotou

Barvoslepost je bohužel celoživotní stav, na nějž neexistuje žádný lék. Stále se mu však dá přizpůsobit a normálně v každodenním životě fungovat.

Mnoho lidí prožije celý život, aniž by si uvědomili, že jsou barvoslepí. V některých ohledech může ale barvoslepost ovlivnit náš život zásadně. 

To se týká zejména problémů se čtením dopravních značek a varovných značek, které se spoléhají na barevné kódování. Také se člověku může zdát těžší rozpoznat, kdy je ovoce zralé nebo kdy je maso uvařené. Barvoslepé děti mohou mít ve třídě problémy, pokud jsou učební materiály barevně odlišeny. Učitelé by na to proto měli být upozorněni a materiály pro ně tomu přizpůsobit.

Pokud jste barvoslepí, i výrazně odlišné barvy se mohou jevit jen jako pouhé jemné rozdíly ve stínování. Kvalitní vnitřní osvětlení může jejich rozlišení usnadnit. K dispozici jsou také speciální čočky, které pomohou lépe rozlišit červenou a zelenou.

Pokud je to možné, zkuste někoho z přátel či příbuzných požádat o pomoc při kontrole, zda je jídlo bezpečné ke konzumaci nebo při výběru oblečení. Pokud to možné není, existují aplikace pro mobilní telefony, které můžete k identifikaci barev použít, a mnoho webů má nastavení usnadnění, aby byly lépe použitelné pro barvoslepé lidi.

Přestože barvoslepost nemusí náš život ovlivňovat významně, její včasné zjištění už v raném věku urychlí adaptaci na ni.